Historie ústavu

Sexuologický ústav vznikl v roce 1921 při Dermatovenerologické klinice České lékařské fakulty UK jako Ústav pro sexuální patologii. Je tak nejstarším univerzitním pracovištěm svého druhu ve světě.

Vzpomínky jednoho z významných přednostů ústavu – prof. Hynieho

„Příznivé klima pro sexuologii bylo v Praze již na začátku tohoto století (dvacátého), a to zejména na naší univerzitě a na její lékařské fakultě. Dermatovenerolog Šamberger vedl, jako odborný asistent na vysoké škole v Praze, přednášky na téma sexuální poruchy. Později, jako profesor dermatovenerologie a nástupce profesora Janovského, dosáhl toho, že byl kolega Pečírka, po výcviku v Hirschfeldově ústavu, v roce 1921 jmenován profesorem sexuální patologie.  Měl na univerzitě vytvořit Ústav pro sexuální patologii. V červnu 1921 obdržel profesor Ferdinand Pečírka (1859–1922) dekret, ale v lednu 1922, aniž mohl splnit svůj úkol, zemřel. Zanechal jen malou knihovnu s asi 50 knihami s nápisem „Ústav pro sexuální patologii.“ K rozšíření ústavu a k zahájení přednášek však nedošlo. Nicméně existence vyhlášky z roku 1921, která opravňovala k založení Ústavu pro sexuální patologii, byla pro budoucnost důležitá. Pozůstalost knihovny prof. Pečírky byla uložena v dermatovenerologickém oddělení polikliniky. Celá věc byla ale nakonec veřejností zapomenuta.

Prof. Šamberger si se mnou v roce 1927 povídal poprvé o tom, že na své klinice chtěl mít vždy sexuologa. Některé pokusy, jak toho dosáhnout, selhaly. Ocenil však mou širokou erudici a vyjádřil se, že pokud jsem pro sexuologii rozhodnutý, je připravený být mi k dispozici a přispět mi radou či praktickou pomocí.

Začal jsem tedy s teoretickou přípravou. Během studia jsem vzhledem k nutnosti zvládnout rozsáhlý materiál začínal mít pochybnosti. Tu zasáhl profesor Šamberger – informoval mě o možnosti studijní cesty do Berlína s cílem poznat aktuální stav německé sexuologie.

Na podzim 1929 jsem již byl v Hirschfeldově ústavu pro sexuologii v Berlíně.

V roce 1935 zemřel prof. Bukovský, vedoucí oddělení fakultní dermatovenerologické kliniky v Praze. Jeho nástupce, prof. Gawalowski sdělil profesorskému sboru České lékařské fakulty, že na jeho oddělení se nachází knihovna, která tam nepatří. Knihy byly označeny razítkem „Ústav sexuální patologie“. To byl, jak jsem již uvedl, zbytek knižního fondu prof. Pečírky.

Kolegium profesorů rozhodlo jmenovat mě správcem této knihovny. Přepravil jsem knihy na dermatovenerologickou kliniku prof. Šambergera a zaplnil jsem nimi místnost, která byla na Šambergerovu žádost opět pojmenována jako „Ústav pro sexuální patologii“. Tam jsem prováděl konzultace sexuálních problémů a v posluchárně kliniky jsem měl své přednášky na téma sexuální patologie. V přehledu přednášek na klinice a ústavu stálo: „Ústav pro sexuální patologii, prozatímní správce: profesor Josef Hynie„. To byl začátek našeho ústavu na klinice prof. Šambergera.

Během pohnutého období války byla veškeré vědecká práce zastavena a já měl čas na psaní knih. Tak vznikl i „Úvod do lékařské sexuologie“.

Bezprostředně po druhé světové válce bylo na základě této knihy zahájeno posuzování mého jmenování jako profesora lékařské sexuologie na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1946 jsem byl jmenován (se zpětnou platností od roku 1945). Zároveň jsem byl jmenován vedoucím nezávislého Ústavu pro sexuální patologii. Od října 1946 jsme mohli začít se sexuologickou prací. Po válce jsem přesídlil s dočasným ústavem z nemocnice Na Slupi, nejdříve zpátky na dermatovenerologickou kliniku prof. Gawalowskeho. Tam jsem pracoval s pomocí lékařů kliniky až do přestěhování do nového ústavu v Salmovské ul. č. 1.

Po přestěhování mi byli jako první lékaři přiděleni medici Raboch a Dobiáš, pak Barták jako demonstrant, v roce 1947 pak lékaři Dr. Nedoma a Raboch jako asistenti. Začal jsem s jejich výcvikem. V jejich přítomnosti jsem vyšetřoval pacienty, pracoval s nimi, a pak, v nepřítomnosti pacientů, jsem s nimi vedl rozhovory. Postupně jsem jim svěřil různé dílčí studie. Později jsem nechal asistenty Dr. Nedomu, Rabocha a Bartáka pracovat s pacienty samostatně. V komplikovaných případech jsem jim byl k dispozici jako konzultant. Poté byli pověřeni také vědeckými pracemi, referáty na vědeckých zasedáních a publikacemi v časopisech.

Název ústavu bylo nutné změnit z „Ústavu pro sexuální patologii“ na „Sexuologický ústav“, protože slovo „patologie“ je u nás obecně užíváno pro patologickou anatomii, tedy pro práci s mrtvolami.“

Přednostové stávajícího Sexuologického ústavu VFN (1. LF UK) v Praze

1921–1922 Prof. Ferdinand Pečírka (1859 – 1922)
1935–1974 Prof. Josef Hynie (1900 – 1989)
1974–1989 Prof. Jan Raboch (1917 – 2022)
1989–2012 Doc. Jaroslav Zvěřina (1942)
2012–2017 Doc. Michal Pohanka (1969)
2017–2020 Prof. Jiří Raboch (1951)
2020–2022 Ústav jako samostatné oddělení Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze
2023– Prim. Libor Zámečník (1970) – vedení samostatného oddělení v rámci VFN